Stále s dobrou náladou!

Pan Václav Mencl se narodil roku 1924 a vyrůstal se třemi sourozenci ve Stránce, kde měli rodiče malé hospodářství. Několikrát se zde setkal i s Tomášem Baťou, který létal na zámek do statku na zabíjačku. Po vyučení pracoval v Mladé Boleslavi, později v Bělé pod Bezdězem ve fabrice na dřevogenerátory, poté na kompresory.

Totální nasazení v Berlíně
Jako schopný pracovník byl za války nasazen na práci do Berlína a přidělen k výrobě obráběcích strojů v továrnách Argus a Armag. V Berlíně zažil spoustu spojeneckých náletů. Po návštěvě nemocnice na Friedrichstrasse čekal s ostatními pacienty pět hodin v krytu, až nálet skončí. Když vyšli ven, nevěděli, kde jsou. Skoro celá ulice byla srovnána se zemí…

Dobrodružný útěk 
Kamarád Pepík přišel s nápadem uprchnout z Reichu. Zajímavá, ale nebezpečná myšlenka. Byl květen 1944. K pohybu po Německu člověk potřeboval tzv. Kennkarte – průkaz totožnosti, který byl uložen v kanceláři dozorce ubytovny, se kterým měl Václav dobré vztahy. Výměnou za to, že ubytovnu zbavoval krys, dostával od dozorce krabičku cigaret, která ho později zachránila od zatčení. Chytrou lstí Václav dozorce odlákal a svůj průkaz našel, naštěstí na první pokus. Hned večer vyrazili s Pepíkem na nádraží v Berlíně a ve 20:30 nastoupili do vlaku směr Liberec. Vlak byl plný důstojníků. Ten, který byl s Václavem v kupé, si balil cigarety a Václav mu pokaždé nabídl svoje. Nakonec mu dal celou krabičku, kterou měl od dozorce. Před kontrolou na hranicích hodil důstojník přes Václava svůj dlouhý kabát a tím ho zachránil před prozrazením.

Skrývání po útěku
Když Václav odjížděl do Reichu, maminka mu řekla: „ Zdál se mi sen, že se vrátíš, až přiletí vlaštovky.“ A když tatínkovi říkala smutně: „Vidíš, vlaštovky už jsou tady a Véna nikde“, to už Václav málem klepal na dveře. Ve Stránce se skrýval týden, ale protože to bylo poslední stavení směrem na Mšeno, často se zde stavovali četníci pro mléko a týden po návratu ho tam i hledali. Proto bratr Josef převezl Václava do Dubče, k sobě domů. Hledali ho ale i tam. Při jedné přepadovce musel utíkat přes střechu na vedlejší pozemek, kde se schoval v kůlně na nářadí. Za chvíli vešla jakási dívka a sedla si na zápraží. Tuto dívku si Václav později vzal za ženu a mají spolu syna a dceru. 

Do Pečkárny s husou
Švagrová sehnala Václavovi kontakt v Pečkárně, aby dostal dokumenty a mohl si najít práci. Heslo znělo: husu s sebou! Na návštěvu Pečkárny nikdy nezapomněl, hned před vchodem totiž potkal vojáky, kteří odváděli dvě zmučené oběti. Nicméně husa zabrala a s novým povolením si brzy našel práci ve fabrice v Čakovicích, kde nýtoval letecká křídla. Továrna byla často terčem spojeneckých náletů. Před jedním z nich utíkal společně s kameramanem Karlem Zemanem.

Z pivovaru do Kotvy
Poté pracoval v pivovaru Braník. Pak se vrátil do Bělé pod Bezdězem, do výrobny kompresorů. V letech 1946 – 1948 byl na vojně, po návratu se oženil a s manželkou zakotvili ve Stránce. Časem dostal místo u ČSA jako údržbář domu Kotva v Revoluční ulici v Praze. Jezdil domů pouze na víkendy, což prospívá málokterému manželství. I to Václavovo skončilo rozvodem. V zaměstnání v Kotvě ale Václav zůstal do svých sedmdesáti let.

Po Klánovicích na čtyřkolce
Od roku 1982 žije v Klánovicích v domě po partnerce Slávce, která zemřela v roce 2020 ve věku 90 let. Přestože je Václavovi 96 let, je plně soběstačný. Loni si koupil elektrickou čtyřkolku, se kterou jezdí na nákupy a k doktorce, jednou týdně si zajede do Újezda na jídlo. Doma má skvěle uklizeno a je stále činorodý, prozpěvuje si a má dobrou náladu. Velmi rád sleduje z oken ptáčky, které pravidelně krmí. Ročně nakoupí 240 kg semínek pro 26 druhů ptáků.

Nejšťastnější léta v Klánovicích
Václava pravidelně navštěvují děti i vnoučata a často i neteř – dcera bratra z Dubče, který se dožil 95 let. V Klánovicích se mu líbí. Cítí se tu dobře a odmítá návrhy svých dětí, aby se k nim přestěhoval. Jak sám říká: „ V Klánovicích jsem hlavně díky mé Slávce prožil nejštastnější léta svého života.“

Panu Menclovi děkujeme za rozhovor a těšíme se, až s ním oslavíme stovku.
Připravila Zuzana Vyskočilová