Rozhovor s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, klánovickým občanem Vladimírem Balašem.

 Dohodli  jsme se totiž, že rozhovor s ním – aktivním politikem – by nebyl do zářijového, „předvolebního“ čísla vhodný. Povídání s ministrem přinášíme tedy až dnes.

Vzpomenete si na něco, co vás ve škole štvalo jako kluka?

Obstojí vaše dávné pocity i dnes a můžete s tím nyní, jako šéf školství něco udělat?

Nevím, jestli mě něco na škole vyloženě štvalo, ale od mala jsem měl problém se vstáváním. Štvaly mě svačiny, které mně vždycky zamastily sešity, pořadová cvičení v tělocvičně místo opravdového sportu a neměl jsem rád bezduché memorování. Ale jinak snad nic podstatného. Jako šéf školství bych samozřejmě rád přispěl k tomu, aby byla škola příjemným místem, ve kterém se děti cítí dobře a kde jim kvalifikovaní pedagogové otevírají bránu k poznání způsobem, který je efektivní a zábavný zároveň.

Co by se vlastně měly děti ve škole naučit?

Jak je co nejlépe připravit na rychle se měnící svět a na to, aby se v něm uplatnily a zároveň je neodtrhnout od základů vzdělanosti, přírodních věd, historie, kultury?

Co by se děti měly ve škole naučit je asi jasné všem, kteří se vážně zabývají vzdělávacím procesem. Rozhodně to nejsou pouze znalosti, je to určitě schopnost, jak tyto znalosti využít v praxi. Škola je místo, ve kterém probíhá sociální interakce a měla by v dětech rozvíjet i sociální dovednosti. Někdy mám ale pocit, že si řada lidí myslí, že se děti mají ve škole naučit pouze číst, psát a počítat. To asi pro život v dnešní společnosti nestačí.

Například čtení není rozhodně pouze prostá schopnost přečíst text. Měla by to být schopnost rozumět tomu, co čteme, schopnost najít si informace, interpretovat text, kriticky jej hodnotit a posuzovat v celkovém kontextu. To ostatně platí o celé škále dalších předmětů. Věřím, že je už dávno pryč doba, kdy se vyučovaly odděleně předměty jako jsou fyzika, přírodopis a chemie a že do budoucna budeme učit tyto předměty tak, aby děti pochopily, jak to, co je předmětem oddělené výuky, funguje v celkovém kontextu.

Totéž platí o společenských vědách. Není důležité nacpat dětem do hlavy kvanta informací, mnohdy zcela zbytečných, když je neseznámíme s tím, jak s těmito informacemi pracovat, jak s nimi v praxi naložit. To všechno bychom chtěli zavést při revizi rámcových vzdělávacích programů. Chtěli bychom učinit školu místem, kde zábavné formy výuky nahradí nesmyslný dril.
 

Sir Humphrey Appleby ze seriálu Jistě, pane ministře byl pro svého ministra pomocníkem i úctyhodným soupeřem. Na jedné straně symbolizoval stabilitu a kontinuitu britského systému, na straně druhé bylo jasné, že pokud úředník nesouhlasí, ministr nic neprosadí. Máte i Vy svého „sira Humphreyho“?

Kontinuitu a stabilitu na ministerstvech by měl zajišťovat odborný personál, „státní úředníci“. Ministr by měl nastolovat odborná a politická témata, měl by se snažit prosazovat politické a odborné vize založené na odborných analýzách, kontrolovat, jak jsou naplňovány programové body, které by měly přispívat ke zvýšení úrovně vzdělávacího procesu. Institucionální paměť je určitě důležitá a její nositelé jsou nezbytným předpokladem správného fungování systému
za předpokladu, že se ke své práci staví pozitivně.

Já si zatím nemohu na své kolegy na ministerstvu stěžovat, jsou to kompetentní a zapálení lidé s bohatými zkušenostmi ze vzdělávací oblasti. Když už se ptáte na sira Humphreye, nejsem si jist, že jsem se s někým takovým setkal. Nositelem institucionální paměti a „panem“ úředníkem je na MŠMT určitě státní tajemník. Jindřich je navíc téměř soused, je ze Šestajovic a je odborník každým coulem. Je takový ministerský poklad. Skvělým odborníkem, který je nyní na ministerstvu, je i bývalý ředitel naší klánovické základní školy, pan Černý. Ale mám štěstí i na další skvělé kolegy. Zatím je radost s nimi pracovat.

V rozhovoru začátkem prázdnin jste uvedl, že máte kolegy i v nevládním sektoru, což považuji za velmi potěšitelný obrat od předchozích vlád, které na neziskovky zahlížely.

V jakých oblastech budete s nevládními organizacemi spolupracovat a máte již nějaký konkrétní projekt spolupráce?

Rádi bychom spolupracovali v celé řadě oblastí, od sbírání dat a jejich analýzu, přes zlepšení vzdělávání učitelů, práci s vyloučenými lokalitami, inkluzí, přípravou vzdělávacích programů…

Zatím se postupně seznamujeme, ale o konkrétních možnostech spolupráce už jsme začali diskutovat a představitelé nevládní sféry už přislíbili účast v odborných pracovních skupinách nebo v poradním sboru ministra. Už nyní mně poskytují velmi cennou zpětnou vazbu a důležité informace v celé řadě oblastí a věřím, že spolu rozjedeme zajímavé projekty, například v oblasti vzdělávání učitelů nebo spolupráci na zlepšení vzdělávání ve vyloučených lokalitách.

Je až překvapující, jaký velký lidský a odborný potenciál se v nevládní sféře skrývá, jen mám pocit, že si politici odvykli s představiteli této sféry komunikovat, že se ostýchají s nimi spolupracovat, že jim nechtějí z nějakého neznámého důvodu naslouchat. Nejsem si jist, že si Česká republika může dovolit entuziazmus lidí z nevládní sféry nevyužít, nezapojit je do činností, která by měla být společným zájmem všech. Právě naopak, spolupráce s nimi by měla být naprosto samozřejmou a přirozenou věcí. Kromě toho se domnívám, že jen tak lze skutečně posilovat rozvoj občanské společnosti a zvyšovat zájem lidí o veřejné věci.

České školy, zejména v Praze a Středočeském kraji, praskají ve švech. Ten problém trvá desetiletí, staví se stále nové obytné lokality s přílivem nových lidí, ale školy se v lepším případě nanejvýš různě přistavují a nastavují.

Je reálná spolupráce ministerstva školství s ostatními resorty, kraji nebo městy, aby se školská zařízení dostala do strategických plánů i rozpočtů a jejich zřízení bylo povinnou součástí každé nové obytné výstavby?

Ano, na hledání prostředků pracujeme, v současné době připravujeme rozpočet a v rámci přípravy rozpočtu je počítáno i s výstavbou potřebné vzdělávací infrastruktury. V prstenci kolem Prahy je v běhu šest projektů stavby nových škol a v tomto trendu bychom rádi pokračovali.

Mě jen trochu překvapuje, že předchozí vlády věděly, jak se v posledních osmi letech vyvíjí demografická křivka a teď jejich zástupci nebo podporovatelé kritizují novou vládu za to, že za osm měsíců u moci nedokázala zajistit dostatečné kapacity škol, zejména v Praze a v prstenci kolem Prahy. Připravujeme dotační tituly, sháníme prostředky, ale k zajištění dostatečných, zcela nových kapacit v době vrcholící demografické křivky, to možná nebude stačit. Proto připravujeme ještě další opatření, která by měla spočívat v rekonstrukcích a dostavbách. Ale i na zmírnění hygienických požadavků na prostory. Ty jsou v České republice ostatně jedny z nejpřísnějších. Zatím jsme na ministerstvu řešili otázky podpory výstavby školské infrastruktury na jednání s pražským primátorem a středočeskou hejtmankou a radními pro školství. A pravidelně jednáme i s Asociací krajů.

Bydlíte v Klánovicích, ale – stíháte tady i žít?

Určitě ano, i když si jich v poslední době neužívám zdaleka tolik, jak bych si přál. Ale i tak musím říct, že jsou Klánovice skvělé místo pro život. Věřím, že se situace po zahájení školního roku trochu uklidní a budu mít víc času i na společenský život. Klánovice totiž rozhodně nenabízejí jen příjemný život v přírodě, i když v tomto jsou Klánovice opravdu zcela výjimečné.

Velmi Vám děkuji za rozhovor pro Klánovický zpravodaj,
Zita Kazdová