Dům seniorů v Klánovicích?
Téma „Dům seniorů“, kterého se Klánovický zpravodaj ujal, v dnešním díle pokračuje rozhovorem s paní Mgr. Milenou Johnovou, radní hl. m. Prahy pro oblast sociální politiky a zdravotnictví. Jaká je strategie Prahy?
Klánovice jsou jednou z 57 městských částí Prahy. Hlavní město je pro nás obcí i krajem a přirozeným partnerem projektů, které překračují náš rozpočet i možnosti. Do této kategorie spadá i téma „Dům seniorů“.
V předchozích Zpravodajích v listopadu a prosinci 2020 jsme se od současné paní starostky Mgr. Starčevičové a od tří z předchozích starostů – Ing. Hrabala, Ing. Horníčka a MUDr. Poláka – dozvěděli, jak téma „Dům seniorů“ rezonovalo v době, kdy vedli Klánovice a jakým řešením přispěli. S otázkami na strategii hlavního města jsme se obrátili i na pražský magistrát.
KZ.: Když se zeptám úplně obecně, jaké možnosti má pražský senior, kterému ubývají síly, ale chce dál bydlet doma, aby si zajistil péči, kterou právě potřebuje?
M. J.: Pokud chtějí pražští senioři zůstat ve svém přirozeném prostředí, mohou využít některé z terénních anebo ambulantních služeb. Průběžně posilujeme péči v domácím prostředí mimo jiné i proto, abychom oddálili potřebu lůžkové, dlouhodobé péče. Musíme ale počítat s tím, že zhruba deset procent lidí starších osmdesáti let bude pobytové služby potřebovat. Samozřejmě vždy je to individuální, dle soběstačnosti každého seniora.
KZ.: Jaké možnosti nabízí Praha lidem, kteří už nejsou s to postarat se o sebe v domácím prostředí?
M. J.: Záleží vždy na míře podpory, kterou člověk potřebuje. Pokud je pro seniora hlavní překážkou například absence výtahu v místě, kde bydlí, může mu Praha z magistrátního bytového fondu vyčlenit bezbariérový byt pro seniory. Celkem je v tomto fondu asi šest set bytů. A některé z nich slouží například i takovým seniorům, kteří po smrti partnera už finančně nestačí na stávající nájem. Klíčovým úkolem zůstává umožnit seniorům žít co nejdéle v jejich přirozeném prostředí domova.
Dále jsou k dispozici stávající domovy pro seniory v různých městských částech, aby pokud možno senior mohl zůstat co nejblíže prostředí, které důvěrně zná. Podporujeme rovněž rozvoj služeb v městských částech pro osoby s kognitivními poruchami,* jejichž potřeba stále narůstá.
Obecně se ale Praha potýká se značným deficitem lůžek, vzniklým přístupem minulých vedení Prahy. V současnosti chybí asi dva tisíce lůžek dlouhodobé péče. To postupně napravujeme. Budujeme projekty komunitního typu nebo chráněného bydlení a současně podporujeme soběstačnost seniorů v jejich přirozeném prostředí. V roce 2020 jsme schválili investiční dotaci ve výši 121,9 milionu korun na realizaci tří projektů, které jsou už několik let pouze na papíře. Přitom Praha takové služby zoufale potřebuje!
Jedná se o rozšíření komunitních služeb pro seniory, kdy vznikne dohromady celkem sto deset nových lůžek. Jde o první ze série projektů, které jsou připravovány v těsné spolupráci hlavního města a městských částí, konkrétně s Prahou 11, Prahou 15 a městskou částí Praha – Petrovice. Výsledkem této spolupráce má být systémové řešení historického deficitu lůžkové dlouhodobé péče a také rozvoj služeb přímo v místě bydliště seniorů, kteří tak odchodem do zařízení nebudou muset zpřetrhávat své vazby. Cílem mého snažení je rovnoměrně zajistit dostupnost všech druhů pečovatelských služeb – terénních, ambulantních i pobytových, včetně paliativní** péče.
KZ.: Je péče, kterou hlavní město seniorům nabízí, dostupná pro všechny příjmové kategorie?
M. J.: Samozřejmě. Péče, kterou Praha nabízí, je dostupná pro všechny příjmové kategorie. Rozhodně výše příjmu není kritériem pro nepřijetí. Hlavním kritériem je potřebnost péče.
KZ.: Jakou roli v péči o „vlastní“ seniory hrají městské části? Co mohou nabídnout a na co už samy – finančně a organizačně – nestačí?
M. J.: Samotné městské části se většinou snaží reagovat na potřeby svých občanů, reflektují demografický vývoj a promítají to pak do svých komunitních plánů. Všechny městské části nabízí minimálně terénní a ambulantní služby (mj. pečovatelská služba, osobní asistence, stacionáře či centra denních služeb). A v mnoha z nich nabízí i pobytové služby. Zejména v poslední době se snaží rekonstrukcí některých nevyužívaných objektů vybudovat pobytové služby pro seniory, a to malého typu. Poslední dva roky, co jsem ve funkci, se za Magistrát snažíme být nápomocni jednak formou odborných konzultací, jednak finančně – jako v případě zmíněných projektů na Praze 11 a 15 a v Petrovicích.
Menší městské části, které nedisponují rozpočtem, který by jim umožňoval provoz takových služeb, spolupracují s jinými, například neziskovými poskytovateli, aby byly služby pro jejich občany zajištěny.
KZ.: Je vůbec reálná představa, že by městská část velikosti Klánovic (cca 3 tis. obyvatel) postavila a především provozovala pobytové zařízení pro seniory – např. dům seniorů nebo dům s pečovatelskou službou? Jaká by byla eventuální pomoc hlavního města a za jakých podmínek?
M. J.: Reálná představa to je, ale nejprve je nutno si udělat analýzu potřebnosti, mj. kolik z těch tří tisíc obyvatel je seniorského věku starších osmdesáti let (kde předpokládáme již nějakou formu péče), včetně výhledu, kolik jich bude do roku 2030. Dle toho se pak dá kvalifikovaně odhadnout, zda by se městské části velikosti Klánovic pobytové zařízení vyplatilo, nebo zda by pro obyvatele Klánovic nebyl vhodnější projekt komunitnějšího typu. Není to vždy jen o té investici, ale je nutné vždy mít na paměti i provozní náklady takového zařízení.
To, co může nyní hlavní město nabídnout, je podpora v podobě konzultací a směřování. Od promýšlení projektového záměru při modelování projektu, až po participaci při zajištění finančních zdrojů. V současné době je naším záměrem preferovat pobytové služby malého typu (mj. do padesáti lůžek) a vícestupňová péče – to znamená, aby nebylo nutné seniora při zhoršení zdravotního stavu překládat do jiného zařízení. Zařízení takového typu by mohlo mít třicet lůžek jako domov pro seniory, patnáct lůžek pro domov se zvláštním režimem a pět lůžek jako odlehčovací služba, či paliativní lůžka. Součástí takového zařízení by měla být i forma ambulantních služeb, aby tam byl prostor pro setkávání i s klienty, kteří by jen docházeli zvenčí a nebyli klienty pobytových služeb. A samozřejmě i zázemí pro terénní služby.
Jenom součinností a provázaností různých forem péče budeme schopni nabídnout seniorům komplexní péči a zvýšit kvalitu jejich života.
KZ.: Jaká je tedy budoucnost sociálních služeb pro seniory – spíše pobytová zařízení, nebo domácí péče? Centralizovaná, nebo spíše malé projekty? Státní (obecní), nebo s větším podílem neziskového a soukromého sektoru?
M. J.: Potřeby každého člověka jsou specifické, každý má své konkrétní potřeby a potřebuje různou míru podpory a péče, proto nemůže jedna služba vyhovovat všem. A to je často úskalím velkých centralizovaných projektů. Ve většině případů je ale lepší komunitní přístup, který lze nastavit tak, aby respektoval potřeby každého seniora.
Jednoznačně preferujeme transformaci a posílení terénních služeb, aby bylo možné více podpořit seniory v jejich domácím a přirozeném prostředí. Proto jsou komunitní projekty efektivnější jak pro seniory samotné, tak pro poskytovatele těchto služeb. A v dnešní době pro komunitní projekty hovoří ještě jeden velmi silný argument a tím je zcela minimální riziko šíření nemocí, jako je například covid-19. Ve výsledku by ale nemělo být důležité, zda jsou služby zajišťovány krajem, městskou částí, nestátním neziskovým poskytovatelem či soukromým sektorem. Vždy bychom měli mít na paměti jejich kvalitu a zda odpovídají skutečným potřebám seniorů.
Otázky pokládala a za odpovědi velmi děkuje Zita Kazdová
* poruchy rozpoznávacích funkcí, včetně například myšlení a paměti
** celková péče o nevyléčitelně nemocné
Datum vložení:
3. 2. 2021 20:00
Datum poslední aktualizace: 3. 2. 2021 20:51
Datum poslední aktualizace: 3. 2. 2021 20:51
