Rozhovor s hostem benefice Davidem Smoljakem o sochání, o koncertě a o práci senátora

Tentokrát půjde výtěžek na vytvoření sochy herce a režiséra Ladislava Smoljaka a typografa Milana Kopřivy. Na koncertě vystoupí Hudba Hradní stráže a Policie České republiky, kterou jsme přiblížili ve Zpravodaji 7-8/2021 v rozhovoru s Mgr. Pavlem Pelánem, manažerem orchestru. Hosty večera mají být pánové Zdeněk Svěrák, Petr Brukner a David Smoljak. Pana Davida Smoljaka jsme proto požádali o krátký rozhovor.

Když pominu Vaši vlastní životní dráhu a úspěchy – být synem slavného otce je asi kříž. Jak si na svého tátu pamatujete?

Táta byl neskutečně aktivní. Všechno ho zajímalo a do všeho se nadšeně vrhal. Do psaní, režírování, hraní, do stavby domů i kormidlování plachetnic. Kromě toho byl vášnivý diskutér a miloval polemiku. Takže jsme často vzrušeně diskutovali i o věcech, na které jsme měli oba stejný názor. To mi ze začátku připadalo trochu absurdní, ale pak jsem si na to zvyknul a bral to jako docela zábavnou slovní rozcvičku.

Teď se připravuje socha Vašeho otce, která se poté stane součástí Klánovic. Víte, kdo bude sochu dělat? A kdyby to bylo zcela na Vás – jak byste si zpodobnění svého otce představoval Vy?

Sochu bude dělat akademický malíř Jiří Laštovička, který byl tátovým dlouholetým kamarádem. Vymyslel pro nás už kamennou stélu, která stojí na tátově hrobu na Olšanech. Vypadá moc pěkně a moji představu zcela naplnila. Ale pro Klánovice Laštovička určitě vymyslí něco zcela původního.

Jste naším senátorem druhé funkční období a když jsme spolu dělali rozhovor pro květnový Zpravodaj v roce 2020, týkal se převážně Vaší práce v Senátu PČR. Je vůbec možné odložit svou veřejnou funkci v šatně, když jdete na kulturní akci, jako je například tento benefiční koncert v Klánovicích?

Určitě ano. Všichni máme víc vrstev. Jsme občany, otci, manželi, kamarády, politiky, diváky a občas i účinkujícími… Když člověk zredukuje svůj život na jedinou polohu, tak strašně zplacatí a stane se poněkud nesnesitelným. Ne, že by se to občas nedělo, ale to jsou pak docela odstrašující příklady.

Já ale neodolám a zeptám se Vás na mnohaletou causu u sousedů v Běchovicích, jíž se věnujete. Jedná se o systematické odstavování vraků kamionů na přístupové cesty v Areálu výzkumných ústavů, které jsou tímto způsobem blokovány a znehodnoceny pro řádné nájemce a jejich provoz. Má toto „Palermo v Běchovicích“ naději na řešení?

Pevně doufám, že ano. Podařilo se mi v Senátu prosadit do zákona o silniční dopravě paragraf, který umožňuje, aby o odstranění vraků blokujících provoz na obslužných komunikacích mohla požádat i obec nebo městská část. V současné době to může udělat jen vlastník komunikace a ten to v případě Běchovic i v některých dalších případech buď ignoruje, nebo dokonce úmyslně bojkotuje. V Senátu mi tenhle pozměňovací návrh hladce prošel, tak teď je to na Sněmovně. Pokud to schválí, mohl by od příštího roku začít platit.

Vraťme se k benefici. Sochání pro Hedviku se koná na památku paní Hedviky Vilgusové. Máte k tomuto projektu a lidem okolo něj osobní vztah?

S tímhle projektem mě seznámil Karel Vilgus před několika lety a od počátku mě to zaujalo. Připomínat si památku lidí, kteří podlehli v boji s rakovinou, mi přijde jako silné téma, umocněné navíc velice osobními vzpomínkami.

Jsem rád, že se nám to v tomhle případě snad podaří uskutečnit v roce, kdy by táta oslavil 90. narozeniny. Věřím, že bychom to oslavili společným výletem na kolech po okolí… A táta by jel určitě bez držení!

Za Klánovický zpravodaj děkuje a na setkání v Klánovicích se těší Zita Kazdová